U Emy Destinnové20 / 11 / 2011

Už dvakrát jsem se byla podívat v téhle restauraci, ale nikdy za úplně normálního chodu. Jednou kolem třetí odpoledne – to jsem testovala místní tříchodové menu pro Slevomat. To jsem byla v restauraci prakticky jediným strávníkem. Podruhé pak na oběd na tiskovce k festivalu Mléko na talíři 2012 (v sekci Novinky o něm v srpnu najdete více informací). To nás tam bylo sice více, ale novinářská sešlost také není tím tradičním restauračním posezením. Pravda, v polovině dění prošel kolem našeho stolu můj oblíbený herec z Grandhotelu, Marek Taclík, ale uklidil se ke stolu za rohem. Restaurace se nachází v suterénu domu, ve kterém se narodila známá operní pěvkyně Ema Destinnová. Kuchyni vede majitel restaurace, Američan Steve, který rozumí, ale nerad mluví česky. Kuchyně se dá charakterizovat průnikem mezi francouzskou, italskou a to s důrazem na čertvé ryby.
Začnu aktuálnějším zážitkem, tiskovkou.



Prvním chodem tohoto menu, které má společného jmenovatele mléko v jakékoli podobě, byl Houbový krém s hlívou ústřičnou, portobellem, čerstvými lesními houbami a tymiánem. Bavilo mě, že houby nebyly v krému rozmixované – ovoněli smetanu s vývarem, ale můžete do nich kousnout. Příjemně orestované a bylo jich tam dost. Přirozeně, ty lesní v jasné menšině. Ale není se zas tak čemu divit. Tři chody dohromady, jak je vidíte, jsou v srpnu k mání za cenu 290,- Kč, což považuji za velmi solidní. Ty žluté ťupky, to je lanýžový olej. Dále nastoupila Pečená vepřová panenka s gorgonzolou a zelenými jablky podávaná se zelenými fazolkami. Fajnovka. Na léto ideálně bez klasické přílohy. Jedniné, co mohu chodu hnidopišsky vytknout, je poněkud vyčpělá zelená barva fazolek. Musela jsem si je také trochu dosolit, což dělám jen zřídkakdy. Ale argentinská panenka skvělá, gorgonzolovou omáčku bych mohla pít rovnou z hrnce, jablko se k vepřovému hodí skvěle odjakživa a pár kapiček ostružinové omáčky bylo hlavně pro barvu a oko. Na talíři po mě zbyl jen stonek petrželky. Stonek – bez lístečků :-D. Dezert byl jako od maminky. Palačinky podávané s malinami, borůvkami a jahodami marinovanými ve sladkém balzamikovém octu servírované s medovo-vanilkovou zmrzlinou. Nadýchaná, čerstvá, ale studená palačinka byla výborná. Home-made zmrzka taky. A česrtvé plody s balsamikem mají opravdu šmrnc. Ani jeden z chodů nebyl ošizený, jen aby nějaký byl. Za danou cenu velmi chválím.
Další menu i s fotkami a rovnou možností rezervace máte tady.

Další návštěva měla rybí charakter. Na Slevomatu se pak prodával voucher, na základě kterého jste za 899 Kč dostali tříchodové menu pro 2. Ingredience byly prvotřídní, nicméně, a to je co říct, celé to menu bych snědla i já sama a klidně bych druhou osobu nezvala. A to toho sním celkem málo. Takže to beru tak, že jste se za devět set opravdu úžasně najedli prvotřídních čerstvých plodů moře. Nejdřív tu byly Mušle svatého Jakuba s domácí marmeládou ze žlutých rajčat. Opravdu zprudka orestované, zažily prudký zážeh, ale chápu, že v Americe mají tu tmavou barvu na všem hodně rádi. Restované svatojakubky mi chutnají na jakýkoli způsob s čímkoli kolem. Ta surovina je tak skvělá, že každý chod, který je obsahuje, je božský. Pak tu byly Mořské plody Pescatore (čerstvý humr, modrý krab, kreveta, slávky a škeble) v pikantní šťávě Fra Diablo nebo v omáčce z bílého vína, citronu a másla. Já zvolila tu jemnější. Kuchař dohotovoval pokrm přímo na mobilním flambovacím stolku. Humra a kraba měl předpřipravené. To měli mít dva lidé napůl… no a na závěr pro každého kopeček Domácího sorbetu ze zeleného jablka. Byl svěží, dobrý, ale raději bych si v předkrmu
místo něj přidala ještě jednu jakubku :)



Takže závěrem o Emě Destinnové – kvalitní suroviny, celkem pohodová obsluha a prostředí? No, to je otázka. Snažili se tu prý, aby se člověk cítil jako doma. U mě ten pocit zkrátka nevyšel. Nezávidím nikomu večeři při sezení na gaučích. Obecně by to tu někdo možná označil za místo s patinou, jiný by řekl, že gauče na něj působí rozpačitě a další, že mu chybí barvy a trocha života.
Ten vdechne atmosféře alespoň pravidelná živá hudba.

KOKO