Na Kopci ?19 / 02 / 2013

Když po mezi gurmány z Prahy a okolí řekne tatarák, první asociací, kterou by na vás vyhrkli, by bylo Na Kopci! Jedná se o restauraci, která je tímto pokrmem přímo pověstná. Recept místní šéfkuchař okoukal v Beneluxu. Zapomeňte na topinky, libovolné antiupírské množství stroužků česneku, hory kečupu a kopce plnotučné hořčice. Tohle je jiný tatarský biftek. Už jsem se ale zas dostala hned k hlavnímu jídlu. Takže zpátky na cestu Na Kopec.

Vydala jsem se sem „na normála“, takže bez auta. Normálové to mají trochu těžké – jestli nejsou nadšenci do horských túr, v létě seschnou, než se Na Kopec vyškrábou. Dolů se však v pohodě skutálí. Jenže dneska venku padal sníh, takže to jistila MHD. I sem jezdí (bus 231 jednou za 20 minut), leč se mi to zdá velmi odvážné – stoupání větší než při cestě do Alp, jednosměrky osázené auty zaparkovanými u rodinných domů a mezi to všechno se musí v serpentinách vejít celý autobus. Věřím, že na tuto trasu si troufají jen ti nejzkušenější řidiči a nebo sem dopravní podnik posílá neposlušné pracovníky za trest. Ještě než se dostanete ke vchodu restaurace, čeká vás další problém – např. během oběda se ke vchodu nemůžete dostat přes auta všech hostů uvnitř. Ano, až tak – je tam prostě narváno.

Co narváno, natřískáno, našťoucháno. Sen každého majitele restaurace. Potažmo také sen každého hosta – taková úroveň jídla. Tak to má také být, že :) Ale aby to nevypadalo, že mě tu krmí zdarma za pěkně popsaný gastrozážitek. Mám-li hledat i přesto chyby, jsou tedy následující: 1. Přišla jsem ve 13:00, takže obědová špička, do ruky dostanu klasické menu, které platí i večer – ale obědová nabídka (tady zpravidla jedna polévka za 35 Kč a tři hlavní jídla kolem 110 Kč) nikde. Nikde natištěná. Nikde na zdi na nástěnce. Ani zmínka od obsluhy, že si můžu dát něco dalšího, než mi právě na kartě nabízí. Slečna měla tak vychlastaný hlas, že zřejmě šetřila slovy. Řádí teď všude chřipky, to já chápu, obdivuji její pracovní nasazení, nicméně beztak bych ráda věděla, že si dneska můžu dát frankfurtskou, sekačku, vepřo na paprice nebo smažený hermelín. Bývala bych zkusila domácí sekačku, ale o ní jsem si přečetla až po návratu domů na jejich webu. 2. Uvítala bych pivní tácky, aby mé prostírání na jedno použití nebylo za zenitem ještě než si objednám. 3. To pečivo v košíčku by vážně mohlo být i lepší – myšleno větší repertoár, širší výběr.

Dala jsem si tedy Česnekový krém s Niolly Prat a uzeným lososem 85 Kč. Krom toho lososa a originálního suchého bílého vermutu jsem objevila v polévce ještě něco jako knedlíček dělaný z bramborových rosti. Těžko říct, jak to vypadalo před tím, než se vše potopilo pod neprůhledný krém. Ani tato polévka by nefungovala jako antiupírská, tím lépe. Česneku s mírou, krém nebyl příliš hustý, lososa dostatek, brambory příjemné překvápko, takže ano, chutnal.

 

A konečně se dostávám i k jádru pudlíka. Hovězí tatarák „Na Kopci“ dle vlastního receptu s hranolkami a salátem 275 Kč. Recept na tuhle pochoutku není žádným tajemstvím, šéfkuchař se o něj podělil už v několika periodikách. Uvnitř najdete kapary, okurčičky cornichon, šalotku, petržel, parmazán (ale nějaký méně zralý, hoblinky jsou pružné a vůbec se nedrolí) a speciální dresink. Ten se dělá z majonézy, tabasca, kečupu, dijonské hořčice a worcesteru. Salátek z mnoha listoví je ochucený olivovým olejem a balzamikem. Jen ty hranolky přinesly malé zklamání. Tak nějak jsem čekala domácí. Tím by se mi zdál recept být opravdu dotažený. Místo toho jsem obdržela klasické farmářské a v nich objevila pár zatoulaných klasických. Chuť byla ale skvělá. Při prvotním  ochutnání vám sice připadá podivné, že si tatarák nemůžete nikam namáznout, ale zvykla jsem si velmi rychle – u druhého sousta. A nutno dodat, že je toho kotel. Informovala jsem se u obsluhy, přeci jen jsem váhu nechala doma. Množství minimálně 150g, takže se salátkem, hranolky a dresinkem opravdu hlavní chod.

Během čekání na účet jsem podrobněji prozkoumávala pravidelnost výskytu jednotlivých fotografií na zdech. Algoritmus ještě ladím. Nicméně fotky pochází z rodinných alb majitelů restaurace a když budete pořádně hledat, uvidíte jednoho z nich i tak v šesti letech bez treneček, jen nevím, který z těch dvou to je. A když odtrhnete oči od zdí a zadíváte se na vinný lístek, zjistíte, že ty ceny jsou tu velmi dobré. Obsluha je tu spíš hospodská či barová, nic nóbl, ale je fakt, že k místnímu prostředí to tak sedí. Takže restauraci Na Kopci nemám důvod zdrbnout, proto se sem taky ráda vrátím, příště třeba na 4-chodové degustační menu za 600 :)

KOKO