Expedice: Multicooker17 / 08 / 2014

Na jaře jsem dostala do ruky hrnec, kabel, lopatičku, odměrku, napařovátko a poněkud rozpačitý návod na použití tohohle nového přístroje. Zkrátka, to, co dělal Zdeněk Pohlreich pro Philips, jsem dostala za úkol já u Panasonicu (skromnost stranou, že? :-D ). Uskutečnila jsem zkoušky a zátěžové testy, dala do kupy několik receptů a stala se tváří malé internetové kampaně. Hlavními otázkami ale je: K čemu je přístroj dobrý? A pro koho je vhodný? 

Multicooker vznikl z původního rýžovaru, vyvinuli ho v Japonsku nejdříve pro ruský trh a nyní se dostal i k nám. V prodeji jsou dvě verze – okleštěná šestiprogramová (3290 Kč) a plná desetiprogramová (3690 Kč), kterou určitě doporučuju spíš, protože právě a pouze ona nabízí program, který jsem já osobně vždycky využívala nejvíce – Zapékání. A pak je tu dalších devět funkcí: Kaše, Pilaf, Koláč, Dušení, Polévka, Rýže, Vaření v páře, Knedlíky a Kompot. U některých programů můžete volit čas (třeba jak dlouho se má dusit guláš) a jiné se nastaví automaticky (např. Rýže, kterou si přístroj bůh-ví-jak sám zváží, a podle toho, jakou rýži máte, přidáte příslušný poměr vody dle návodu a pak se již děje japonská vůle boží). Teploty si nikde nenastavujete, program je má zakódované, navíc ne vždy drží konstantní teplotu, ale termostat jede podle určité (avšak zákazníkovi neznámé) termální křivky. Prostě mu musíte věřit. Ale nikdy se mi nestalo, že by se to nevyplatilo, tak proč ne. To jen takové malé představení na úvod.

Jsou asi tak tři hlavní případy, kdy se Multicooker ve vaší domácnosti bude hodit:

  1. Minikuchyňka (a nebo téměř žádná). Vzpomínám si na bývalý byt, kde jsem žila ještě během vysoké školy. Studentská garsonka o pár metrech čtverečních, taková inscenovaná mrňavá kuchyňská linka, kam se vešel dřez, jedno krájecí prkýnko a elektrická dvouplotýnka. Pokud jste na tom stejně nebo ještě hůř (třeba i někde na chatě nebo chalupě), bude se multihrnec hodit, protože zastane více spotřebičů a vy máte minimální starost s mytím nádobí. Stejně tak na cestách, když míříte na dovču bez místního organizovaného stravování, ale nechcete na každé jídlo do restaurace.
  2. Pokud nechcete obětovat čas vaření na úkor volného času stráveného kulturně, sportovně, rodinně a podobně. Prostě chcete všechno někam rychle naházet, nestarat se o to a pak přijít a mít hotovo. I za tu cenu, že jídlo nebude stejné jako vymazlený guláš s dokonale zarestovanými jednotlivými složkami. Ale takových vás tenhle blog asi moc nečte :)
  3. Naopak jste blázni do vaření a chcete mít všechno pintlich. Hovězí dušené šest nebo i dvanáct hodin. Dokonalá rýže k asijským pokrmům nebo i na sushi. Úžasné knedlíky z páry. Dlouho tažené vývary. Proces vymazlování si užijete na začátku i na konci. Nejdřív budete všechno restovat a necháte zatáhnout na pánvi, protože tam se to opeče mnohem víc. Na konci budete ještě možná na plotýnce v klasickém hrnci redukovat… pasírovat…, ale tam někde uprostřed se o nic nemusíte starat a to šestihodinové tažení bude přeci jen ekonomičtější než na plynu nebo elektrice na sporáku, nebo dokonce v troubě. O nic se nestaráte, nic neutíká, prostě si to samo bublá a v nastaveném čase zapípá. Jestliže v tu chvíli nebudete doma, nevadí, prostě už se jen udržuje obsah horký.

Jsem třetí případ. Pokud jste uvažovali, že si do domácnosti pořídíte jak pomalý hrnec, parní hrnec, tak rýžovar, pak je to úspora nejen financí, ale i prostoru.

Z počátku jsem se ve všech těch programech trochu ztrácela, ale jak si mašinku párkrát člověk osahá a něco vyzkouší, už je to hračka. V případech, kdy máte možnost volit časy, není od věci napoprvé vyzkoušet výchozí přednastavenou hodnotu. Např. u funkce Koláč vám na displeji hned naskočí 40 minut a praxí zjistíte, že těch 40 taky většinou stačí, jednou jsem přidávala 10 minut navíc, abych měla zlatavější kůrčičku.

Každopádně je dobré si u Koláče a Zapékání uvědomit, že to peče zdola a ze stran, nikoli shora, kde je jen víko, ale nic, co by hřálo a fungovalo jako gril. Proto, ať už pečete buchtu nebo velikonoční nádivku a nebo zapékáte šunkofleky, servírujete výsledek vždy vzhůru nohama, tedy tím, co bylo na dně, nahoru.

Minimální množství pro vařenou rýži jsou 3 dvousetmililitrové odměrky, takže pro singl rýžomila zásoba větší než velká. Vyplatí se tedy až pro větší osazenstvo.

Objem vnitřní nádoby pokryté speciálním nepřilnavým povrchem je do výšky rysky maxima 1,8 l, ale dá se i trochu přeplnit a dostat přes 2 l objemu. Zkoušela bych to ale jen u polévky nebo v případě dušení, rozhodně ne u rýže, pilafu nebo dokonce koláče. Pokud tu chcete péct, doporučuju maximální výšku těsta jen do pár centimetrů a vždy jen těsto na bázi bílků nebo kypřicího prášku. Kynuté těsto tu nemá šanci na povrchu zezlátnout, a co by to bylo pak za bochánek. Nehledě na to, že maximální teplota, kterou Multicooker dokáže z bezpečnostních důvodů vyvinout, je 125 °C , a to je na pečení kynutého těsta proklatě málo. Ale na kynuté knedle v pařáčku to postačí bohatě.

Doteď jsem vyzkoušela všechny programy kromě Kompotu a Kaše. Kompot mě v momentální bujaré sklizni rozhodně brzy čeká. Určitě tady člověk ocení, že nemusí nic míchat a hlídat, aby se sladká lepkavá hmota nepřipékala ke dnu hrnce na plotně. Kaši zkusím asi až ve chvíli, kdy se stanu biomatkou. To ještě potrvá :-D

Jak jsem se už zmínila, pro mě zásadním programem bylo zapékání. Tento program totiž využíváte na prvotní zarestování cibulky či zeleninového základu, než vše podlijete a necháte dusit. Zapékání nabízí nejvyšší teplotu vyvinutou přístrojem na dně nádoby, nicméně není to na zkaramelizování cibulky, spíš na zesklovatění a místy přísmah. Víko nechávám otevřené a tu a tam promíchám. Vysledovala jsem také, že program dušení vyvíjí nižší teplotu než polévka, kde tekutina opravdu bujaře vaří. Dušení se pohybuje povětšinou pod bodem varu a je přizpůsobeno dlouhému tažení nepřizpůsobivých mas. Naopak jsem nevyšpekulovala rozdíl mezi knedlíky a párou, ale jednou na to přijdu. Ingredience v pařáčku vkládám až ve chvíli, kdy přístroj začne odpočítávat čas, ne od začátku, co se voda začne ohřívat, ale to je asi logické. Rýže je tu vždy bezchybná, o tom žádná, ať už děláte jasmínovou, sushi a nebo třeba divokou. Pilaf mě ale také baví, protože získáte nepatrně připečenou krustičku na dně, stejně jako to bývá žádoucí u paelly.

Suma sumárum jsem si Multicooker oblíbila, protože mi už mnohokrát usnadnil kuchařskou činnost. Někdy ho používám i na to, aby udržoval maso s omáčkou teplé, když mám hosty na několikachodové menu, protože už se nic nepřipaluje, neredukuje, zato můžete kdykoli, jak se to bude hodit, ihned podávat.

Multicooker jsem už použila několikrát i ve videoreceptech. Na chřest v páře, na dušení hovězího hrudí, na meruňkové knedlíky… Knedlů sem na jeden zátah nacpete maximálně pro dva až tři lidi.


KOKO