Velikonoční know-how29 / 03 / 2013

Na tiskovce ke gastrofestivalu Vůně jara jsem potkala velmi zajímavou dámu – etnografku Jiřinu Langhammerovou. Vyprávěla pár dnes bohužel zapomenutých tradic a historických souvislostí kolem Velikonoc a je fakt, že velikonoční trhy v posledních letech minete jen těžko, ale s opravdovými tradicemi a jejich původem se člověk už jen tak nesetká. Dejme tedy kratičké know-how:

  • Velikonoce jsou pro křesťany důležitějším svátkem než Vánoce, protože oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nastalo třetího dne po ukřižování.
  • Venkovská tradice vyznávala o Velikonocích spíš prosté jídlo. Až později se ve městech směřovalo k obžerství a s nástupem moderní gastronomie se tohoto křesťanského svátku využilo, tak říkajíc dle pořekadla důvod se vždycky najde. Původně byla např. jarní kuřátka v tomto období tak jarní, že je nikdo nezabíjel a nechal přeci jen ještě trochu vykrmit. Mladé maso se konzumovalo, i když v omezené míře. Hlavně jehněčí a kůzlečí.
  • 6 týdnů před Velikonoci se držel půst, kdy se maso nejedlo buď vůbec nebo maximálně jednou týdně. Po masopustu docházely zásoby, takže proto ta tradice využívání uzeného do nádivky a podobně – prostě čerstvého masa tolik ještě nebylo. Tento půst byl celkem přirozenou povánoční dietou a prospěl nejen na fyzické stránce, ale také na duchovní a psychické.
  • V dobách, kdy jsme nedováželi zeleninu a bylo v tuto dobu pramálo zeleného a čerstvého k snědku, využívalo se vše, co dalo vitamíny. Jedla se tzv. pučálka (napučelý loňský sušený hrách, který naklíčil, pak se pražil, kořenil nebo cukroval) nebo pražmo (to samé, jen napučelá pšenice). Hlavním bodem každodenního programu byly různé placky a kaše.
  • Rozvrh jídelníčku byl tedy takový, že se 6 týdnů lidé postili až do Zeleného čtvrtka, na Velký pátek nejedli skoro nic – probíhal nejpřísnější půst a to prakticky až do Bílé soboty, kdy se chodilo do kostela a teprve po návratu, na večer vzkříšení, se konzumovala nám známá nádivka nebo studené vařené nebo uzené maso. Ta velká žranice přišla až v neděli a pondělí. Ale tenkrát lidi přeci jen jedli méně než my dnes. V našich měřítkách by se o žranici tak úplně nejednalo. Každopádně šlo o pečená mladá masa s přílohami.
  • Nádivce se říkávalo hlavička nebo hlavnička. Dělávala se zpravidla ze 3 druhů mas (jedno z nich bylo uzené), vše se nakrájelo na drobno, v mléce se namočily housky, přidaly se čerstvé kopřivy (někdy se musely spařit, aby chuť nebyla příliš štiplavá), k tomu vejce, sůl a zapéct.
  • Na Velikonoční pondělí se rozdávají vajíčka coby symbol života, takže pokud je někomu věnujeme jako dárek, mají se dávat plná, ne jen dekorované skořápky, které naopak symbolizují smrt. Nejčastěji se barvily na červeno – barva krve.
  • Mazanec má symboliku v kynutém těstě – tím, jak těsto nabude, umocní se i v nás hodnoty dobra. Beránek symbolizuje Kristovu oběť.
  • Původní zdobení velikonočního beránka: píchla se do něho korouhvička, kolem krku červená mašlička a zvoneček, zelená snítka do hubičky.
  • Pomlázka má být ze zelených prutů, švihnutím se člověk pomladil. Za to se platilo vajíčkem. Na Slovensku místo toho polévali vodou.

Tak, to by stačilo. Je Velký pátek ráno a jdu na nákupy, ať vám sem co nejdřív nafotím hlavičku s telecím jazykem a kopřivami (dovoz z Itošky :-D ) a další dobroty.

KOKO