Poznej polskou značku28 / 08 / 2013

Minulý týden mi přišla pozvánka na tiskovou konferenci týkající se kvality polských potravin a hodila jsem do facebookového placu otázku, zda jste zvědaví, co zazní. Odpověď byla téměř jednoznačná: ANO. Nebo to spíš znělo nějak takhle: „Koko, jdi tam a sepiš to, nicméně beztak víme svý.“ Je pravda, že šlo o tiskovku i s politiky, co se od toho dá čekat? Jasné odpovědi na konkrétní otázky? Rozhodně ne, jak jsem se později ujistila. Ale celá ta má účast tam, navzdory dojmům z prvních dvou hodin, které jsem tam strávila, nakonec nebyla tak úplně zbytečná – dostala jsem totiž celkem jasnou odpověď na otázku, kterou jste v rámci tohoto tématu řešili v diskuzích nejintenzivněji. Avšak myslím, že se vám moc líbit nebude.

Dostavila jsem se na místo do hotelu Jalta na Václaváku, obdržela sluchátka a vysílačku a vešla do už téměř obsazeného sálu. Nebudu vás obtěžovat líčením první hodiny průběhu celé věci. Polská strana prostě uspořádala tiskovku, aby napravila image svých potravin, aby podpořila svou účast na Zemi Živitelce, kde budou nejen prezentovat kvalitu svých potravin, ale můžeme čekat také cooking show a samozřejmě ochutnávky :) Přítomnými byli náměstkyně Ministerstva zemědělství a rozvoje venkova Polské republiky, ředitel Veterinární inspekce Polské republiky, I. rada Oddělení propagace obchodu a investic, Velvyslanectví Polské republiky a také prezident Národní drůbežářské rady, Obchodní komora Polské republiky. Vím, že bylo únavné už jen přelouskat ty funkce – a teď si představte, že každý z nich měl minimálně patnáctiminutovou řeč. Kvůli tomu jsem sem nedorazila ani já, ani většina ostatních novinářů, ale ve vzduchu jsme větřili ještě poslední bod programu – otázky zachmuřeného publika. Než k nim dojdu, shrnu pár věcí – zde podávaných jako nepopiratelná fakta. Někdy je však bylo nutno lehce vyčíst mezi řádky. Jindy byly zvolány až příliš nahlas. Takže co jsem pochytila zkráceně ve výcucu aneb před každou věcí jako bych napsala: „polská strana tvrdí“:

  • nejen že jsou si vědomi předpisů EU, ale mají zavedené kontroly, které jsou vysoko nad rámec jejích pravidel
  • kontroly aktuálně provádí 8 500 státem pověřených veterinářů, kteří minimálně 1x ročně mění své stanoviště kontrol (tedy závod, ve kterém kontroly provádí)
  • za dobu, co je Polsko v EU, bylo provedeno 25 000 kontrol, z toho bylo zjištěno 2 100 pochybení (k tomu 26 veterinářům byla odebrána licence a padly pokuty ve výši 927 tisíc zlotých)
  • aby byla veterináři odebrána licence, musí dostat dvě napomenutí – po prvním napomenutí jde na jakýsi vzdělávací program, aby podruhé už nepochybil
  • pověst polských potravin je z jejich strany definována jako nespravedlivá negativní image
  • nikdy jim prý česká strana nezodpověděla, čím jsou jejich potraviny nekvalitní a nepodala žádný důkaz
  • technická sůl se nikdy na český trh nedostala – udělalo se 75 vzorků na důkaz tohoto tvrzení
  • tato sůl byla po incidentu kontrolována 4 různými nezávislými instituty; její požití nepředstavuje pro spotřebitele žádnou hrozbu, rakovinotvornost nebyla prokázána – díky tomu bylo již zastaveno stíhání těch, kteří sůl do potravin použili
  • jména výrobciů kteří tuto sůl do uzenin přidávali, ani velkoodběratelů, kteří od nich uzeniny zakoupili, nikdy nebyla zveřejněna, protože se zkrátka nejedná o trestnou činnost
  • co se týče antibiotik, v roce 2011 zjistili 28 závadných vzorků z 9 000, v roce 2012 22 vzorků z 9 500, letos žádný
  • Česko je 4. největším dovozcem polské drůbeže – ročně se sem doveze cca 50 000 tun (z celkových 1 630 000 tun v Polsku ročně vyprodukovaných)

Takže tolik shrnutí první hodiny mé účasti. Když jsme se konečně dostali k otázkám novinářů, veřejně bylo odpovězeno pouze čtyřem z nás. Na další (včetně mě) se nedostalo, tiskovka byla rozpuštěna a hosté měli být k dispozici ještě individuálně (ostatní se šli napápnout na raut připravený z polských uzenin, s jakým výrazem nevím, pořád jsem se dožadovala své chvíle). Jednoho Poláka obsadily televizní kamery (byli tu reportéři snad ze všech našich televizí, které mají na štáb), druhé dva si pro sebe zabrala reportérka s 11 otázkami a v průběhu rozhovoru (navíc překládaného z češtiny do polštiny a naopak) vymýšlela další. Nikoho nepustila ke slovu s tím, že to tak měla domluvené.

Tak tam stojím, mám hlad, plná zoufalství, že vám sem ani nemám co napsat, a čekám na svou příležitost. Tohle čekání trvalo 50 minut. V tu chvíli už byl prázdný sál, zvukař balil kabel ke kameře, sluchátka sebrána, na stolech polovypité skleničky s vodou, reportérka odchází a já koukám na ředitele polské Veterinární inspekce a překladatele, odcházející a s taškami už v ruce, jestli mohu za odvahu a vytrvalost položit alespoň jednu otázku. Chtěla jsem vědět, jak mi odpoví na to, co většinu z vás, co jste psali, trápí nejvíc. Konečně nastala má chvíle a odpověď mluví za vše: „Pro polský, český, německý, maďarský a jakýkoli jiný trh se vyrábějí stejně kvalitní potraviny – nerozlišuje se, že něco uděláme takhle pro Česko a něco pro sebe, NICMÉNĚ je pravda, že čeští odběratelé (prodejní řetězce) žádají vysokou kvalitu za naše nízké ceny, a tak to bylo nutno tomuto požadavku přizpůsobit, s tím, že všechny potraviny stále odpovídají všem normám EU.“ To je oficiální odpověď na můj dotaz, proč si pro sebe Poláci vyrábí kvalitnější a nám sem posílají nekvalitní.

Skoro by se mohlo zdát, že šlo opravdu jen o 2 promrhané hodiny mého mladého života, ale jednu indicii, konkrétní a jasnou, jsem od tohoto pána ještě dostala – v Polsku existuje ocenění pro echt kvalitní potraviny „Poznej dobrou značku“, která je přirovnávána k naší Klase. Tato značka je na etiketách daných produktů stejně jako u nás Klasa, a pokud ji potravina má, máme si být jisti, že se jedná právě o to kvalitnější, co si někteří z pohraničí jezdí kupovat do Polska. Zajímají-li vás tyhle firmy a jejich produkty, nahrála jsem na web soubor PDF, který si můžete stáhnout a mrknout se na to – není tam jen maso a masné výrobky, ale také mléko, ryby, vejce, med, ovoce či zelenina. Těch značek vlastně není moc. Takže stahovat můžete TADY. Najdete tu i logo se dvěma vajíčky, které je signalizuje. Ale říkat vám, že co je označeno tímto logem, je dobré, to nebudu. Už jen pro srovnání s Klasou, jejíž značkou jsou opatřena i balení vodňanského kuřete – a tam klasa neklasa, takové výrobky prostě obecně doporučit nemůžu už z principu svého nesouhlasu s velkochovy, životními podmínkami a celkovým zacházením se zvířaty v nich.

V brožurce jsem našla ještě jiné znáčky, které by někomu mohly pomoci při selektování polských potravin. Ale na závěr je tu ještě jeden aspekt věci, který nemůžeme přehlížet – kdo je horší: ten, kdo něco nekvalitního vyrábí, a nebo ten, kdo si to pro svou cenu jako zákazník žádá? My Češi jsme proslulí tím, nakupovat vše v akcích, vše nejlevnější. Nechci tedy tímhle obvinit jen české řetězce, že žádají po polské straně nekvalitní produkty, protože by je nežádaly, pokud my bychom je v jejich pobočkách nepoptávali. Cena zkrátka není výmluvou pro to, proč tyhle věci vůbec kupujeme. Pokud nemáme na kvalitní maso, tak ho prostě nemusíme jíst tak často, místo abychom se cpali nekvalitním od snídaně do večeře a pak hudrovali, jak to ti Poláci udělali hnusný. Z principu nebudu ani podporovat dovážení masa z cizích států k nám, dobrá kuřata umíme totiž na farmách chovat i my tady. A jak tak obecně všechno tohle studuju, všimla jsem si, že jsem za posledních 14 dní snědla asi tak o 80 procent méně masa, než jsem jedla před tím. Mimochodem, do taštičky při odchodu z tiskovky jsem dostala polské klobásky Gzella. Ani jednu z těchhle oceňovacích značek jsem na jejich balení neobjevila :-D Ani v seznamu fajnových firem je nenašla… Tak jsem si dala k obědu uzené bio-tofu s quinoou a rajčátky ze zahrady.

KOKO