Saloon Roudná (Plzeň)26 / 05 / 2013

Ve dnech 17. a 18. května 2013 se konal v Plzni oblíbený Apetit festival, který za zmíněný víkend navštívilo celkem 30 000 lidí… a to je v mém rodném městě, co říct. Hlavně první den bylo totálně natřískáno a stáli jste frontu všude a na všechno. Někdy jste prostě jen stáli, i když ne frontu, protože tu prostě byl neuvěřitelný dav dychtící ochutnat cokoli, co je k mání. Avšak největší fronta se táhla vždycky od stánku steakhousu Saloon Roudná (Roudná je čtvrť v Plzni), a tak už to trochu napovídalo, kdo by návštěvnickou oblíbenostní soutěž mohl vyhrát. V neděli po mém vystoupení na stagi se celá věc vyhlašovala – a ba že jo – Saloon to vyhrál. Na festivalu jsem během své návštěvy a před i po svém vystoupení ochutnala dost jídel, nicméně od nich nic  – nikdy se mi ten štrúdl nechtělo stát… Ale právě proto bylo nutno se podívat následující víkend přímo na místo činu – na Roudnou, do Saloonu.

Většina mého pobytu zde však byla provázena zklamáním. Dalo by se to skoro brát tak, že se má jednat o jednu z jistě nejlepších restaurací v západočeské metropoli. I když, musím uznat, že celková úroveň místní gastronomie je velmi bídná, takže čemu se vlastně divit. Ale zas se s tím člověk přece nesmí jen tak spokojit.

Atmosféra, prostředí, vybavení, vše vyvolává dojem hospody či baru, ne restaurace. To tak asi i bylo myšleno. Nicméně lidi tu seděli i v bundě, protože uvnitř vládnul chlad. První věc, která by se dít neměla. Obsluha průměr až podprůměr, zpočátku netrpělivá na objednávku, že i přesto, že lidé u stolu s bádavým pohledem stále hloubají v jídelním lístku, dotazují se, zda už máte vybráno. Měla jsem chuť se zeptat, jestli se jim zdá, že na to vypadám. Dotaz na to, zda nám chutnalo byl utopií. Možná však věděli, proč se neptat a odpověď nikdo slyšet nechtěl.

Jídelní lístek na první pohled ale nevypadal vůbec špatně. Začínala mi dokonce svítat naděje. Na krátko. Ještě celkem ucházející byl Jemný krém z lesních hříbků s bylinkovým chipsem a kapkou dýňového oleje 62 Kč. O balzamiku, které bych si tu s klidem odpustila, v menu nebylo ani slovo, ale polévka krémová, se smetanou to nepřeháněli a hříbková vůně se linula kolem stolu. O něco hůř bylo u Marinovaného lososa v limetkových listech s koňakem na trhaném salátku s grepem 87 Kč. Znělo to lépe, než chutnalo. Po limetkových listech a koňaku nebylo v chuti ani stopy, losos sám o sobě nedochucený. A marinovaný tam ležel už celkem delší dobu, asi to není položka, která by z jídelního lístku byla nejobjednávanější, usuzuji z lehké oschlosti plátků. Jako pečivo k předkrmu byl rohlík zkoseně vejpůl rozkrojený.

A teď jde do tuhého. Nechci se v tom moc nimrat, toho jsem si užila dost nad talířem v restauraci. Takže Steak z čerstvého lososa 200g s rozmarýnovými brambůrky a omáčkou Criolla ze sekané zeleniny, čerstvých bylinek a olivového oleje, celkem za 260 Kč. Chjo, pokud jsem ve steakhousu a jako specialitu z grilu nabízí i lososa, tak alespoň předpokládám, že bude opečený, to nebyl ani z jedné strany – byl dušený, neochucený, navíc ocasní část (!!!), kterou si mají nechat na tatarák nebo marinování, nicméně ne na gril, bez kůže a velmi nevzhledně s ponechanou tmavou tukovou vrstvou… dušená ryba špatně udělaná, zbytečná smrt. Ale pokud byste tam chtěli jít na tu omáčku a brambory, tak ty doporučit můžu.

Bohužel má doporučení se vyhýbají i Bio entrecotu 200 g s pečenými brambory ve slupce s pažitkovým dipem a salsou chipotle z rajčat a uzených papriček jalapeňos, celkem 300 Kč. Nerada bych křivdila, ale vždycky bude něco špatně. Bohužel, maso mi připadalo mražené. Hned po přinesení v horkém stavu z grilu to tak znát není, ale jak postupně chladne, struktura masa je jiná, než když si koupíte uleželé hovězí, uděláte ho na grilu na zahradě a ono pak vychladne – je pak žvýkavé, ale stále šťavnaté. Tohle byl suchánek. A na to, že jsem si ho dala medium rare, tím spíš. Nedojedla jsem ho. Pokud mražené nebylo, bylo buď celkově nekvalitní a nebo s ním kuchař nezachází, jak by měl. Jak říkám, každá možnost je ale špatně. Brambory měly tvrdou a nepoživatelnou slupku, že jsem jen dlabala vnitřek a omáčka měla pálit… nepálila. A ta rajčata tam nestojí za zmínku.

Aniž bych to příliš študovala, našla jsem v jídelním lístku dvě chyby (např. Blue Chees omáčku). Vodu jsem chtěla jemně perlivou a přinesli neperlivou… pardon, ale je to příliš mnoho nedostatků na to, aby to byl můj vítěz… ani jednooký mezi slepými… Spíš jen další slepý náboj ve zrezlém koltu plzeňských gastronomických možností.

KOKO