Restaurant v Park hotelu Popovičky22 / 12 / 2012

Dlouho jsem čekala na jedno milé a opravdu nečekané překvápko v podobě restaurace, kde se mi bude líbit a budou tam dobře, ale také zajímavě vařit. Cesta k tomu byla celkem klikatá a to doslova. Zradila mě postarší navigace, k tomu se přidal jeden uzavřený most a dalo to celkem skoro 20km navíc, ale nakonec to za to naštěstí stálo. V obci Popovičky, kde se vzal, tu se vzal moderní Park hotel, vánočně osvětlený, parkoviště narvané, atmosféra téměř právě jako u našich sousedů tam dole. První dojem tedy dobrý.

A vlastně rovnou i ten druhý. Uvnitř to vypadá jako doma v obýváku u obra. Všechno je tam totiž zvětšené. Křesla, koberce, výška stropů a obrovitanánský krb dominující celé restauraci. A nad ním poněkud bizár proprietka – trofej ještě obrovitanánštějšího losa. A aby toho nebylo málo, na paroží má pověšená vánoční světýlka a taky mega santovskou čepici. Ale co, nějaký ten kýč se do tohohle prostoru celkem vejde a možná i hodí.

Na začátek tu máme domácí pečivo a pomazánku. K pivu ideální a přesně to jsem si taky k pití dala, věděla jsem, že mě čeká testování nejvhodnějších silvestrovských vyprošťováků. Proto na stole vzápětí přistály dvě polévky. Opět tu máme velikostní rekord a to v podobě (je mi poněkud žinantní psát knedlíčku) játrového knedláku s vývarem a zeleninkou za 45 Kč. Takhle kdyby podávali polévku novomanželům, tak se ani z přežrání nestihnou opít, aby nestihli svatební noc. Druhá byla zelňačka za 45 Kč, netradičně s houbami. Nechutnalo to špatně, ale nejsem na tu kombinaci tak zvyklá. Všechno ale poctivě a domácky zpracováno. Pochutnala jsem si.

Další vyprošťovák, to byl domácí hovězí sulc se šalotkou a dýňovým olejem 110 Kč. Jestli v téhle restauraci bylo něco malé, tak množství použitého octa. Na přídavek jsem dostala možnost jen balzamikového, takže nic. Polníček bych ochutila. A ač to zní podivně, asi bych do sulcu dala míň masa :-D Bylo to tak poctivé, že nezbylo místa na rosol.

Hlavním důvodem mojí návštěvy byl ale Tafelspitz za 295 Kč. Vařená hovězí špička v silném hovězím vývaru, s morkovou kostí, špenátem, jablečným křenem, pažitkovou omáčkou a opečenými strouhanými bramborami – tolik popis z jídelního lístku. A vše bylo splněno do puntíku. K to u navrch ještě opečený toastík na morek. Maso se rozpadalo, brambory pěkně opečené, vývar silný jako noha od kulečníku, zeleninka na skus. Jen byl na talíři kmín s trochou špenátu místo špenátu s trochou kmínu. Kuchaři tam spadla větší než velké množství. A jedno malé podezření na závěr – přestože byla pažitková omáčka chutná, byla příliš bílá na to, aby byla dělána z toastového chleba namočeného ve vývaru, žloutku a strouhaného uvařeného vejce, jak se obvykle receptura prezentuje.

Co se týče servírování, možná vás Tafel moc nenadchnul, ale na začátku to vypadá velmi působivě! Přinesou přídatný stůl, dvě ohřevné plotýnky, dva hrnce a jednu hlubokou pánev. Vše po pokličkou. Nejdříve dostanete z pánve od obsluhy přímo u stolu vývar, celestýnské nudle a zeleninu. A až to dojíte, na mělkém talíři přistane maso z pánve, špenát z hrnce a brambory z dalšího hrnce. Celá hospoda si říká, že jste zřejmě týden nejedli, když jste si to celé objednali jen pro sebe. Je to vážně obřad i zábava. I když servírka se s aranžmá na talíři trochu prala, protože si na veškerý obsah přinesla jen malou naběračku. Obsluha je tu velmi pohodová, ale uvolněná jako v hostinci, nic škrobeného. Ceny si myslím přívětivé. Prostředí zajímavé a pěkné. Takže jo, ráda sem zas vyrazím. Plošně vzato tu chutná všechno lépe, než to vypadá. Škoda, že tenhle zámek nesídlí někde na Karláku v centru Prahy. Byla bych tam častěji.

Návštěva mi byla inspirací k následujícímu videu, víc najdete tady.

KOKO