Restaurace Mlýnec22 / 01 / 2013

Mlýnci jsem dala už druhou šanci. Další restaurace Zátiší group mě dokázaly ledasčím už mile překvapit. V Bellevue jsem byla spokojená, V Zátiší dokonce nadšená. Mlýnec za svými sestřičkami ale poněkud pokulhává, resp. mu dochází dech a peloton mu ujíždí stále víc a víc. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotek, větší tmu v restauraci jsem zažila už jen v Buddha Baru, kde hostům propůjčují baterky, aby viděli na jídelní lístek. A to jako opravdu!

Při pohledu do menu je člověk celkem spokojen, vrní si, že neví, co si dát (dřív) – mnohkdy prostě jen fakt nevím, co si dát, protože nemám chuť na nic. Ale v rámci zátištní skupiny a při relativně obdobných cenách ve všech jejích restauracích  (krom podezřele levné Žofín garden) očekávám, že bude dodržena i kvalita a nastolený standard. Mlýnec to ale nezvládá. Především ve foodstylingu a také v dochucení pokrmů.

Takže nám zbyde hodně vydaných peněz za málo muziky. Celkem dobrým příkladem je Staročeská bramborová polévka se zakysanou smetanou  195,- Kč. Podprůměrně ochucená, lepší a klasičtější bramboračku vám udělají v kdejaké čtyřce. Co si bude povídat, do Mlýnce chodí díky poloze pod Karlovým mostem mnoho cizinců dychtících po ochutnávkách z klasické české kuchyně. Jenže tahle bramboračka je s uzeným masem, dělaná z vývaru z toho uzeného, česneku v ní bylo víc než v česnečce, ale majoránku nikdo nepoužil. Ano, v bobku kysané smetany je zapíchnutá větvička čerstvé majoránky, ale v chuti a vůni to samozřejmě polévku nespasilo. Obří kusy zeleniny, víc zeleniny než brambor. Plus cena rovná se propadák.

Chuťově na tom byl lépe Lehce zauzený hovězí jazyk “Sous Vide”, s pyré ze zeleného hrášku a lanýžovou omáčkou 245,-Kč. Mnozí by řekli, že udělali z prdu kuličku. A měli by pravdu. Utralevné suroviny v dané porci dali restauraci v nákladech jednomístnou sumu, takže celkem rejžunk. Pyré chutnalo spíš jako ze sušeného hrachu než ze zeleného hrášku, takže vlastně jako klasická hrachová kaše. Malinko přibarvená zeleným barvivem.

No a rozpačitá reakce vzešla i z Carpaccimi ze západočeského daňka, marinované (48 hodin) v zeleném pepři, lanýžový olej, zeleninka Brunoise 295,- Kč. Ta zeleninka, to je ta předělová čárečka mezi créme fraichem (jehož vhodnost zařazení do kategorie „chuť hodící se k marinovanému daňkovi“ je velmi na hraně). Daněk chutnal jako marinovaný 48 dní a ne hodin. Díky tomu bylo vlastně fuk, z jakého kusu a jaké části zvěřiny carpaccimi bylo. Mimochodem, je opravdu možné, že google nezná slovo carpaccimi? snažila jsem se najít přesnou definici odličující ho od carpaccia a nebyla jsem úspěšná… i když jsem hledání věnovala přesně 4 vteřiny…. :) Nicméně při tomhle hledání jsem našla fotku stejného pokrmu ze stejné restaurace uveřejněnou na jistém foodblogu, ve kterém se autor nad restaurací rozplývá. Některé z dalších pokrmů, které zvolil, podle fotky alespoň vypadají zajímavěji, alespoň co do aranžmá, než ty, které jsem vybrala já. Mám v restauracích ale tendenci si dávat ty položky, u kterých dopředu cítím možné problémy a to z toho důvodu, že jsem zvědavá, zda se mé obavy naplní a nebo ne. Tady se tak bohužel stalo. Takže s jeho opěvným názorem na Mlýnec nemůžu souhlasit. A bramboračku jsme si mnohem lepší uvařili doma :)

 

 

Následují postřehy z jara 2012, kdy jsem restaurant navštívila poprvé. To jsem byla spokojenější, i když ne bez výhrad. Ještě jsem v té době neměla možnost srovnání s Bellevue a Zátiším. A na závěr ještě jedna věc – ten nepraktický hrneček na amuse-bouche v podobě polévky si neodpustili ani tentokrát. Čínskou lžičku jsem opět mohla jen vyhodit do Vltavy. Tentokrát bylo obsahem rybí consommé.

KOKO

 

———————————————————————————————-

V těsné blízkosti Karlova mostu a tedy i s výhledem na neúnavné proudy Vltavy a japonských turistů, nachází se restaurace vpředu vchodu útlého, však uvnitř prostoru netušeného, s terasou vysutou nad náhonem mlýnským,
dle něhož zove se, anóbrž Mlýnec.

Personál vstřícný a sympatický rád hosta usadí na nejlepší místo, které je právě volné, a pokud přijdete jen chvilku po otevření jako já, pak to bude přímo před terasou s plápolajícími pochodněmi. Na ní nebyly ještě ani stoly, přeci jen, byla jsem tu na začátku března.

 

Malou pozorností podniku pro začátek neboli amuse bouche byla v den mé návštěvy polévka – chřestový krém. Chuti lahodné, bohužel však servírován v sice moderním a designovém, ale nepříliš praktickém šálku doplněném lžičkou tvarem typickou pro levné čínské bistro, a tak jeho konzumace místy vyžadovala gymnastické až akrobatické cviky a kreace. Samozřejmě pokud jste se nehodlali vzdát lžičky… já jsem nakonec polévku z hrníčku vypila. A bylo.

 

 

 

 

 

 

 

Ze studených předkrmů pak nikoho jistě neurazí hovězí tataráček s rozmarýnem a křepelčím vajíčkem (195,- Kč), tedy alespoň trochu netypická forma všem dobře známého pokrmu, který tu byl rozmarýnem opravdu velice příjemně ovoněný a i přes nadrobno nakrájenou kyselou okurku jako jednu z možných ingrediencí k přimíchání, která se mi zdá trochu dobrodružnou součástí věci, bylo vše ostatní v naprostém pořádku. Zajímavá byla i cibulka – ne čerstvě pokrájená, ale osmahlá.


 

 

 

 

 

 

 

Jako hlavní chod a zlatý hřeb večera měla být nejen pro aktuální konzumaci, ale také pro následnou přípravu velikonočního dílu VIDEOreceptu vybrána
králičí galantina s kroupovým risottem se zeleným hráškem a šalvějovou omáčkou (545,- Kč)
.

Nejprve nutno říci, že pro ty, kdo jedí také očima, byl pohled na celkové provedení food stylingu ne úplně lahodným soustem. Při bližším zkoumání je potřeba konstatovat, že by bylo co vylepšovat. Poněkud mdlá barva galantiny se vzhledem ke způsobu přípravy dá očekávat, ale proč jí nevylepšit třeba plátkem slaniny? Nač zbytečně mixovat hrášek do kroupového rizota, když použití celých kuliček hrášku by potěšilo nejen kuchaře jednodušším způsobem přípravy, ale hlavně hosta svěžejším jarním vzhledem i chutí.

Galantinu jsem zkusila zpracovat i podomácku: