Mise: Detox těla i mozku17 / 03 / 2014

Článků na téma jarní detox je hlavně na serverech pro dámy dost a dost. Vždycky se o téma jen tak lehce otřou, dají pár pravidel jako „více ovoce a zeleniny, žádné uzeniny a alkohol… a pohyb”. A jde se od toho. Jenže ono to nestojí všechno na těch pravidlech, která musíte dodržovat, ale spíš na těch jednotlivých sebezapřeních, na těch věcech, které si musíte jednu po druhé dennodenně odepírat, aby pravidla dodržena byla. Pokud to vůle nedokáže, cítíte se ještě hůř než před detoxem. A to jste mysleli, že už to ani nejde, jinak byste o změně ani nezačali uvažovat. Zklamání z vlastní lenosti a nedostatku disciplíny, porušení slibů, jež jste dali sami sobě, to jsou teprv mrchy, co vás srazí na kolena. A na ten účet se jdete přežrat do mekáče. Protože už je to všechno beztak fuk.

Znám to z vlastní zkušenosti. Doteď jsem pracovala jako testovač slev pro slevový server, soustředila jsem se na jídlo. To jsem měla nejen vyfotit, ale také ochutnat a zhodnotit. K tomu pro natáčení pořadu MENU domů přece musím chodit do restaurací a objednávat to, co mám pak vařit. A ochutnat to. Navíc to pak přece také trénuju doma. Následně vařím při natáčení. Taky teď kuchtím všechna ta jídla pro kuchařskou knihu, která i fotím. A všechno zmíněné jím, samozřejmě. Přece to nevyhodím. Jenže pokud to složíte dohromady, rozhodně to nemá nic společného se zdravým životním stylem. Prakticky nikdy si pak v danou chvíli nemůžu dát k jídlu to, co bych zrovna v tu chvíli chtěla, ale prostě spořádám, co je. Stinná stránka tohohle povolání snů. Za uplynulé skoro tři roky si to taky vybralo svou daň. Pár kilo navíc, nedopnuté džíny, vytahanější trika, horší pocit sama ze sebe, vyčerpání kvůli množství práce, málo spánku a odpočinku, nechuť k jakémukoli sportu (ta ale trvá už od útlého mládí), lenost a naštvanost sama na sebe. A následně to Big Mac Menu v rezignaci na všechno. Přes den pár piv, večer víno, máte to hned.

U mě je to všechno otázka vůle a disciplíny a jejich absence. A protože jsem zatím nenašla lepší způsob, jak se donutit k zodpovědnosti za sebe samu, napadlo mě zaměnit ji za zodpovědnost vůči vám, svým čtenářům, kteří pociťujete některé věci určitě mnohdy podobně. To už se mi zdá realizace schůdnější. Psali jste si často i o něco opravdu zdravého, vegetariánského, veganského, bez lepku, makrobiotika… Pořád jsem nevěděla, jak to uchopit a kde začít. Mělo by to být tedy právě tady a teď. Je březen, přichází jaro. Načetla jsem pár těch polochytrých článků a dověděla se, že pro očištění těla máme vydělit svůj věk deseti – vyjde nám počet měsíců, který by měla očista trvat, aby vůbec k něčemu byla. U mě tedy 2,9 – tedy 3. Sama kvůli sobě doufám, že to je dostatek času na to, aby mě lepší pocit ze sebe donutil se pak nevrátit na stejnou kolej. Ale to moc předbíhám.

Otázky jsou nyní jiné:

  1. jak a čím správně začít
  2. a jak vůbec vydržet první dny a týdny

Dál se ani nemůžem dívat, jinak se cíl bude zdát natolik vzdálený, že to padne a tahle rubrika nebude mít zdárného pokračování. Půjdete do toho někdo se mnou? Jestli ano, každý sám sobě musíme vymyslet : Jak se doopravdy šprajcnout. Když si toho o téhle tematice přečtete víc, zjistíte, často nastane nějaký zlom – den či okamžik, který aktéra změnil, donutil všechno přehodnotit, a to byl ten velký Začátek. Myslím, že poutavý start příběhu o svém lepším já potřebuje každý. Jeden den, jedno datum, odkdy bude všechno jinak. Někdo dostane kopačky, někomu partner jen řekne, že by měl/a zhubnout, někomu sdělí doktor nemilé výsledky. Tyhle případy nikdy nejsou příjemné, protože jejich načasování nemáte sami v rukou. Proto je lepší naplánovat to sám sobě. A vyderžať!

Plánování šprajcovního dne

Vyžaduje přípravu. Musí to být jiný den než ty obyčejné všední. Nic nesmí probíhat jako obvykle. Žádný zajetý rituál. Buď si v práci dejme sick day, a nebo zvolme neděli. Sobotu ne – je mi jasný, že si v pátek budeme chtít naposledy zakalit a sobota se změní z velkého motivačního dne na hadru na čele a vyprošťovák v podobě tlačenky s octem a cibulí. Na druhou stranu, bez toho posledního zhřešení se to asi neobejde, a proč by taky. Dni D tedy bude ještě předcházet povolená trojice předšprajcovních hříchů. Prožít/sníst to, co nám bude chybět nejvíc. Pěkně si to rozvrhněme mezi pár dní. Užijme si to. Vychutnejme každé sousto, jako by bylo poslední. Taky že bude, na dost dlouho… Nemyslím tím dostatečně se přežrat vším, na co přijdeme, ale udělat si ještě zážitek z jídel, která máme opravdu rádi a je jasné, že s tímhle detoxem nemají zhola nic společného.

Během tohoto předšprajcovního období si musíme taky rozmyslet jídelní a picí plán na několik těžkých prvních dní. Plus nějakou tu aktivitu zavánějící sportem. Nic, na co si potřebujeme koupit nové boty, raketu nebo aplikaci do mobilu. Prostě obyčejný nic nestojící pohyb. Přemýšlejme důkladně, budeme to totiž muset doopravdy uskutečnit. Tyhle plánovačky mnohem podrobněji rozvedu v dalším detoxikačním příspěvku během tohoto týdne, který na blogu najdete v sekci GASTROzážitky – Detox.

Nechci, aby tu šlo jen o tělo, ale i o hlavu. Další úrovní bude proto i seznam toho, co už dlouho odkládáte a nebo nedodržujete, přestože byste měli. Od úklidů koupelny přes odstranění bradavice na noze až po výlet za kamarádem přes půl republiky, protože jste mu to už dávno slíbili. Seznam budem ještě potřebovat a věřte, že i rozšiřovat. Prostě si srovnáme resty v hlavě a hodíme je na papír, jak tak prolítnou myslí. Něco jako Earlův seznam pro lepší karmu, jen namířený na chyby vůči sobě samému. Až budeme mít všechny položky na seznamu přeškrtnuté, čistá hlava i svědomí se nám odvděčí.

Tak co, taky jste se někdy k něčemu takovému chtěli odhodlat? Říkám si, co je nějaký ten měsíc proti předešlým rokům ve hříchu. A co víc – dá se nakonec i tajně doufat, že nejen ta čistá hlava, ale taky ta čistá játra budou přínosem i co do energie a osobního feelingu, a pak už nic nebude takové jako dřív. To prostě teprve zjistíme. V souvislosti s tímhle pokusem vznikla v kategorii Recepty také nová položka: Detoxikační recepty, která bude propojená i s vyprávěním o průběhu v GASTROzážitcích. Tohle je tedy jen takový ten úvod otírající se o dané téma. Jenže jsme na úplném začátku.

Trojice plánovaných hříchů v mém případě:

  • dát si s přítelem (nebo sama :-D) večer lahvinku/dvě červeného
  • burger, hranolky + omáčka, pivo (možná víc piv) – ale dobrej, pořádnej, kvalitní – musí stát za to, budu na něj dlouho vzpomínat
  • a ještě pořádně prorostlá flákota vyzrálého vysokého roštěnce

Jak přízemní, když se člověk zamyslí, u čeho pocítí největší oběť, že? :-D

 PS: Nad tvorbou tohoto článku byla vypita dvě piva – dokud můžu, tak si to ještě užiju, ne? … :-D Ale to skončí! 

KOKO