Lišák zprohýbaný03 / 11 / 2014
V případě lišáka se nemůžete splést, tedy seknout. Shora vypadá nenápadně, pro někoho až podezřele, ale ve chvíli, kdy ho oročíte vzhůru nohama, je jasno. Je to lišák? Rozhlédněte se kolem, bývá jich celá parta.
Popis si vypůjčuju z Houbařského atlasu (Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi):
Klobouk má v průměru 5-10 cm, v mládí je sklenutý, pak rozložený, plochý až vmáčklý, nepravidelně zprohýbaný, bělavý nebo žemlově zbarvený, suchý, matný.
Ostny jsou o trochu světlejší než klobouk, nestejně dlouhé, velmi křehké.
Třeň je válcovitý. Dužina je bělavá, křehká, ale tuhá, neměnná, chuť mírná, vůně příjemná.
Roste v červenci až říjnu ve všech lesích, nejčastěji jehličnatých.
Lišák je skvělá jedlá houba, která je občas v knihách popisována jako tužší. Nicméně pevnost houby se dá mnohdy skvěle využít, protože udrží tvar a křupavost v omáčkách a je vhodná také na zapékání. Dělají se lišákofleky – flíčky zapečené s lišáky. Lišáky na smetaně. Já je ráda používám do smetanové omáčky k gnocchi. Setkala jsem se i s doporučením na řízky a mě osobně chutná i jen na kmíně, pozvolna osmažený na sádle. Využívat ho můžete jako klasickou lišku obecnou, je skvělý tedy i do polévek nebo risotta pokrájený na menší kousky.