La Finestra in Cucina20 / 01 / 2015

La Finestra se stala absolutním vítězem ankety Restaurace roku 2014, kterou spáchal rezervační portál restu.cz, o tom si můžete přečíst víc v mém článku o všech vyhlašovaných anketách tady. Je otevřená už šest let a během toho si získala v Praze nejen uznávané jméno, ale i tradici kvality italské kuchyně. Vlastní ji známý šéfkuchař Ricardo Lucque. Ten do Prahy dorazil už v roce 2002, o tři roky později otevřel Aromi, následovala La Finestra u Staroměstského náměstí a pak také Il Mercato v Brně. O těch ostatních dvou ale někdy jindy. Šéfkuchtí tu ale někdo jiný, konkrétně Tomáš Černý. O tom se můžete přesvědčit i díky možnému šmírování srze sklo v otevřené kuchyni.

Finestra je celkem velká. Její prostornost podporují i vysoké obloukové stropy. Nenucenost evokují zas holé cihlové zdi. Atmosféra tu není nijak nadmíru škrobená. Ceny mají ale ryze staroměstské, s tím je nutno počítat. Polévka skoro dvě stovky, předkrmy kolem tří set, těstoviny se blíží čtyřem, druhé chody znamenají pětistovku. Tím se restaurace řadí téměř k těm nejdražším v Praze, tedy i v republice. Nicméně jídlem také bezesporu k těm nejlepším. Když funguje tenhle poměr, není holt na co se zlobit. Pojďme na krátký košt.

vývar z hovězí oháňky

Vývar z hovězí oháňky se zeleninou a vaječným žloutkem 185 Kč. Vývar byl pěkně silný a čistý. Mrkvomilní mají radost, ostatní jsou uchlácholeni trochou plovoucí cukety kolem. Syrový žloutek v bujónech jsem zvyklá oceňovat už od malička. Polévka by mohla být ale ještě více horká, aby se jeho povrch trochu zpevnil a zatáhnul. Nebylo vlastně moc co vytknout, ale za tuhle cenu jsem měla už i mnohem zajímavější polévky.

hovězí tatarák

Hovězí tatarák s pěnou z avokáda, křepelčím vejcem a ančovičkami 345 Kč. Tohle byl pro mě nejslabší článek ochutnávky. Možná paradoxně, na fotce se vám to musí určitě líbit. Maso prvotřídní. Posypané červeným pepřem. Avokádová pěna byla spíš avokádová majonéza. Křepelčí vejce vařené tak, že žloutek byl ještě tekutý. Ančovička. Každá z daných součástek skládačky by měla pasovat k těm dalším. Podivuhodné ale je, že mi to k sobě na talíři nesedlo v tom provedení, jak byl chod podaný. Maso jsem si dosolovala i dopepřovala mlýnky. Ani po vmíchání pěny jsem neměla pocit, že by tatarák chutnal, jak má. Napůl uvařené vajíčko a celá ančovička do něj vmíchat už ani nešly, pokud bych si na talíři opravdu vidličkou nechtěla rozpoutat opravdový mišunk. Dva chipsy jako něco k tomu k zakousnutí moc nefungují. Takže člověk musí přibrat měkké italské pečivo, které je trochu do sladka… Tohle mě zkrátka vůbec nenadchlo. Zasoustředila bych se víc na to, aby měl tatarák i chuť a až pak bych dekorovala.

mušle sv. jakuba

Pyré z topinamburu s grilovanými mušlemi sv. Jakuba, kaštany, holandskou omáčkou s bottargou a lososovým kaviárem 315 Kč. Konečně! Tohle bylo přesně to, co jsem od Finestry očekávala. Absolutní opak předešlého tataráku. Tady mi chutě hrály dohromady jako geniální symfonie. Tohle je chod, který bych si klidně zopakovala. Jen jsem celou dobu hledala bottargu (sušený kaviár)… Vidíte tu strouhanou „citronovou kůru“ všude po talíři? :) Hle. Zde jest. Snažila jsem se ji nahrabat na jedno místo, abych alespoň v jednom malém olíznutí rozpoznala její chuť, ale stejně jsem jí na to nenasbírala dostatek.

dýňové risotto

Dýňové risotto s pomalu pečeným hovězím krkem 395 Kč. Risotto, jak má být. Vypadá spíš jako kaše. Zrnka rýže nelze na hladině skoro ani rozpoznat. Raději nepřemýšlet nad množstvím másla, lépe si jen vychutnat parádní lahodnou, ale zároveň výraznou chuť. Maso k tomu se zdá být skoro až zhýralou nadstavbou, risotto by stačilo takhle i samotné k vaší spokojenosti, ale co, beztak není problém všechno vymydlit až do stavu čistého talíře. Na mase bylo ještě trochu tapenády, další výrazná chuť. Označila bych to za takové risotto pro chlapy. I když my byly dvě ženský a chutnalo nám moc!

Pokud se chcete podívat i na video z Finestry, je možno! Recept na domácí obdobu risotta najdete tady.

Koko