Kampa Park17 / 04 / 2013

To si takhle zajdete o vlahém jarním večeru na procházku na Kampu a hle – hned za dětským hřištěm otevírá se terasa s výhledem na Karlův most, posadíte se, dáte si malý salátek na začátek, vegetariánský hlavní chod a dvě malá pivečka k tomu, sakum prásk 1050,- Kč. Stojí to za to? V případě Kampa Parku za sebe říkám, že ne. Jídelní lístek vypadá lákavě stejně jako místní výhled na naší Stověžatou, ale provedení pokrmů + obsluha + nulová snaha si hosta obmotat kolem prstu a přesvědčit ho, že udělal s výběrem podniku dobře, můj palec otáčejí směrem dolů.

Kampa Park je jedním z restaurantů KampaGroup, dál sem patří Hergetova cihelna a Cowboys. Kampa Park by měl splňovat úlohu vlajkové lodi – je nejblíž Karlovu mostu a má nejvyšší ceny – z toho usuzuju. V restauracích této cenové kategorie a očekávané úrovně jsem zvyklá na nějaký nečekaný podnět, který hosta zahřeje u srdíčka, že jsou mu přeci jen vděční za to, že tam nenechá malou částku, i kdyby přišel jen na polévku (ty tu mají aktuálně za 345 a 395 Kč). Ano, přiznávám se, naivně jsem doufala v zajímavou amuse-bouche a místo toho se mi dostalo čehosi na úrovni picérky na rohu.

„Uvaděčka“ se při tom, co nás vedla ke stolu, skoro rozplácla na schůdku vedoucímu na terasu, ještě, že nebyla rajská ještě dřív, než jsme dosedli. Hned po usednutí mě zaujala šmouha na bílém ubrusu, nic jiného na něm nebylo. Prostřít přišel číšník až podle objednávky a trvalo mu to zatraceně dlouho, než to na stůl rozeskládal, a dalo mu to zatraceně zabrat. Můj nůž k pečivu tak tak udržel v ruce, chytil ho za čepel, zaváhal, odešel, za rohem předpokládám otřel otisky do zástěry, otočil se na patě a přišel s „novým“ – ovšem to je pouhá má spekulace. Jisto jisté je, že by nějaký ten základ prostírání na stole být měl, působilo by to při příchodu mnohem honosněji a zjevně také méně komplikací.

Během třičtvrtě hodinové večeře se u vás vystřídá 5 číšníků, všichni pro jistotu zdraví česky i anglicky a čekají, co se stane. Rozjezd tu byl více než vlažný a všechno trvalo. Než se někdo zeptal, zda máme objednáno, dřív než pití jsme dostali na stůl každý po dvou druzích chleba, servírka se neobtěžovala u toho říct ani slovo – třeba co nám dává na talíř (bývá dobrým zvykem dát hostům vybrat, jaké pečivo upřednostňují a představit, co v ošatce nabízí). Tak tam sedím, koukám na ty suché chleby, pití nikde (prý právě naráží sud) a říkám si – to k tomu chlebu nic nedostanu? Po 4 minutách se mi dostalo odpovědi, zas jiný číšník přinesl pro dvě osoby tohle jedno kulaté máslo bez ždibečku nápadu – co alespoň mořská sůl nahoře, nebo bylinky, o ochuceném máslíčku celkově nemůže být řeč – a já bláhová spekulovala, co dostanu za amuse-bouche? Holka jedna naivní, nepoučitelná….!!!Celkově je tu obsluha značně neosobní, mezi sebou vedou číšníci opření o neobsazené židle vášnivé a vtipné rozhovory, ale úsměv a osobní přístup k hostovi tu nečekejte. Jsou slušní, to ano… A proč mají všichni číšníci na sobě vlastně ty kuchařské rondony? Že by pravá směna nedorazila po včerejším tahu a všichni, co v kuchyni jsou alespoň trochu postradatelní dnes obsluhují hosty? Možná by to vysvětlovalo jejich výraz :-D Připadáte si jako ve fastfoodu, obsluhující jsou nutně slušní roboti. Zlatá uváděcí slečna, která se alespoň před tím odvráceným držkopádem usmívala.

Já vím, vy jste zvědaví na tu lehkou jarní večeři. Jdu na to. Couvert jsme probrali. Teď tu máme Salát Mimosa se zeleným chřestem, vajíčkem, křupavou slaninou, koprem a hořčicovým drezinkem 365 Kč. No… dost málo muziky za danou cenu. Salát dosti výrazný a slaný, křepelčí vajíčka pouštěla přebytečnou vodu z pošírování, která zůstala při jejich vyndavání. Slaná nebyla naopak vůbec. Kdeže je ta slanina? Najdete ji, s lupou. Nemám k tomu co víc říct, víc toho nebylo. Doufala jsem, že to bude víc, jak se dneska s oblibou říká, sexy, za třistašede. Takže dál, nepronikavé světlo mé návštěvy Soufflé ze sýru Gruyere s artyčoky, confitem z cherry rajčátek a Barigoule omáčkou 535 Kč. Neřekla bych tak úplně s artyčoky, ale s půlkou artyčoku. Barikoule byla fajn, dávala pokrmu jasnou chuť – jedná se o klasickou provensálskou omáčku podávanou k artyčokům nebo rybám dělanou z vývaru, rajčatové šťávy, vína, smetany, másla a bylinek a základu z mladé cibulky. Sýrové soufflé však chutnalo spíš po těstíčkuz mouky a smetany než po sýru, čekala jsem větší sýrovou bombu, Gruyére přeci jen není z nevýrazných. A ani rukola jen tak hozená do talíře, aby to hrálo barvami by se dala vylepšit. Ale vždycky by mohlo být lépe, že. No a k tomu dvě malý a je to za 1050 Kč na účtence.

Za tisícovku i s pitím si v Praze užijete dneska už mnohem větší diskotéku pro vaše chuťové pohárky i oči. A jelikož vím, že tu samou částku lze investovat mnohem lépe do značně intenzivnějšího zážitku, leč bez výhledu na Karlův most, právě tohle vědomí mi dává jasný signál k tomu, že nemám potřebu sem zas zavítat. Příště vyrazím na 6-chodové degustační menu do Sansha za 850. Tuším, že bude o poznání lépe. Tohle není podnik pro nás, našince, ale pro turisty, kteří vidí pěknou terasu z Karlova mostu a chtějí se najíst alespoň tak, aby neodcházeli úplně naštvaní. Ohromeni při tom odcházení nicméně určitě také nebudou.

KOKO