Aquarius20 / 11 / 2011

Aquarius se nachází celkem na místě ostře střeženém, protože se v těsné blízkosti rozprostírá velvyslanectví USA. Od samotného vchodu nadchne každého návštěvníka především budovou a interiérem. Tady pochopíte, jaké to je večeřet jako na zámku, cítit se jako v bavlnce, prostě žít si jako král. Záměrně ale nepoužívám přirovnání „jako prase v žitě“,
protože o hojnosti dobrého jídla to tady bohužel není.

Hned první stránka menu je zde věnována tradičním českým specialitám, kterými tady zahraničním hostům prezentují naši kuchyni. Mezi nimi byl také Hovězí guláš s plzeňským pivem a bramboráčky 495 Kč, na který jsem cíleně přišla, abych zjistila, jaký zážitek z české gastronomie si odsud cizinci asi odnášejí. Na úvod coby amuska před tím ještě kousek celkem dost rare Roastbeefu s hořčičnou omáčkou, cherry rajčátkem a rukolou, ale co, byla jsem ten večer první host, tak možná musel jít z trouby trochu dřív. A nebo záměrně odstranili propečenější kraje.
Nevím, ale říkala bych tomu spíš carpaccio v tomto stavu.


Následovala Věž z grilovaného lilku, pravé bůvolí mozzarelly a masitých rajčat s čerstvými bazalkovými lístky a extra panenským olivovým olejem Casa Rinaldi 345 Kč. Přiznám se, že pod honosným názvem a cenou se neskrývalo nic moc. Samozřejmě, jedná se o vegetariánský pokrm, ale 2 roky jsem žila bet masa a tak jsem si dokázala užít i něco takového. Ovšem, kdyby byl lilek měkkoučký a dostatečně upečený. A to tady nebyl. Nazelenalý, krupavý a uvnitř nahořklý, takový jsem na talíři obdržela a to byla zásadní chyba.
Navíc by neškodilo trochu nápadistosti a cingdlátek, za tu cenu.

A pak už kýžený guláš z opravdu poctivých, avšak nestejně měkkých kusů hovězího masa. K pěti kusům bylo celkem málo omáčky, poněkud olejnaté. Tím trpěly i bramboráčky, se kterými kuchař z pánve taky nemusel tak spěchat a brambory vzhledem k jejich výšce byly uvnitř taky křupavější, než je záhodno, ale chápu, vzhledem k tmavým místům na povrchu bylo již nutno je vyndat a podávat…No a o foodstylingu nemluvě.
Lepší guláš jsem měla i ve čtvrté cenové kategorii.


Sečteno a podtrženo, ani opravdu malebné místo samo o sobě zážitek z jídla nedělá a pokud si cizozemský turista zajde na gulášek do zapadlé české čtyřky, dost možná bude překvapen nejen lepší chutí, ale také tím, že za stejnou cenu si může minimálně třikrát přidat. Není všechno zlato, co se v restauraci třpytí. Ani pralinky jako pozornost podniku na závěr už to nevylepší.
Každopádně, gulášek s bramboráky jsem zpracovala v následujícím receptu:

KOKO